Teplota venku se pohybuje na hranici mrazu, jsme zabalení v šále, a když foukne studený vítr, utíkáme se schovat do nejbližšího obchodu. Odpočítáváme minuty, když čekáme na zastávce na tramvaj. Snažíme se limitovat náš pobyt venku, v mrazu. A to je teprv začátek – teploty můžou jít ještě mnohem níž. V takové zimě je ještě v pohodě dojít do práce, skočit si nakoupit, ale víte, jak se vám mraz dostane pod kůži, když jste venku v kuse už pouhé dvě hodiny?

Představte si, že mnoho lidí je venku 24/7. Lidé bez domova se nemají kam jít zahřát. Odevšad je vyhodí. V tramvají nám vadí, protože smrdí. V obchoďáku se s nimi vypořádá ochranka. To samé je čeká na hlaváku. Když zalezou do vašeho vchodu nebo do sklepa, vyhodí je policie. Noclehárny je pustí přespat v 7 večer a vypustí ven v 6 ráno. A to jen v případě, že nejsou plné. Dostatek ubytovacích kapacit pro lidi v nouzi totiž není a tak je dost pravděpodobné, že budou muset být venku. A nebo venku být chtějí. Najdou si přístřešek, kde neprší a nefouká. Lehnou si na matraci nebo karton a přikryjí se dekou nebo spacákem. V těch lepších případech mají stany. Občas si pomáhají alkoholem, aby utlumili realitu. Jsou celkem odolní – přežijí v podmínkách, které by většina z nás už nezvládla. Ale občas to taky nezvládnou a každou zimu jich hodně umírá nebo končí s omrzlinami.

Je zvláštní, že v dnešní prosperující době neumíme pomoct druhým lidem. Být trochu vlídnější nic nestojí a mít zájem o druhé by měla být samozřejmost. My ale víme, že tobě to jedno není. Tak se inspiruj.